Tajemství přítomnosti - Doteky vědy a náboženství - Marie Mihulová, Milan Svoboda - Kniha

Paradox současnosti

Pokud se dále jedná o naše běžně přijímané představy o čase, vyplývá z Einsteinových úvah a ze skutečnosti, že rychlost světla je konstantní, další překvapivý závěr. Pokud se vůči sobě pohybují dvě tělesa, nelze hovořit o tom, že určitý jev proběhl současně v jednom i druhém tělese. Naše představa o jednoduchém a jednoznačném stanovení určitého současného momentu v tomto směru také neobstojí. Pro ilustraci se používá následující příklad. Představme si prázdný železniční vagón jedoucí stálou rychlostí po rovné trati. Uprostřed vagónu je umístěn zdroj světla. V určitém okamžiku vydá záblesk a pozorovatel uvnitř vagónu může konstatovat, že světelný paprsek dospěl za stejnou dobu k přední i zadní stěně vagónu. Z jeho hlediska se tedy jedná o děje současné. Z hlediska pozorovatele, který stojí venku a nepohybuje se spolu s vagónem, však nastane situace jiná. Přední stěna vagónu vlastně před paprskem světla ujíždí a zadní stěna se mu stejnou rychlostí přibližuje. Proto paprsek dostihne dřív zadní stěnu a potom teprve stěnu přední. Kontakt světla se zadní a přední stěnou představuje z hlediska tohoto pozorovatele dvě časově posunuté události. To, co v prvním případě může člověk označit za dva současné jevy, se při pohledu druhého časově neshoduje. Relativita pojmu současnost představuje další trhlinu v našem běžném a samozřejmém pohledu na svět. U tohoto myšlenkového experimentu je nutno připomenout, že rychlost světelného paprsku se nezvyšuje ani nesnižuje s ohledem na pohyb vlaku.