Ženy, které rozdávají adventní věnce - Josef Pepson Snětivý - Kniha

"Co dělají kluci?" zeptala se.
"Včera byli v kině," odpověděl bezmyšlenkovitě.
"Na čem?"
"Minuli jsme se, takže jsem se jich neptal," vysvětlil - a v téže vteřině si uvědomil svou smrtonosnou chybu!
"Minuli jste se?" reagovala udiveně. "Vždyť jsi říkal, že jsi včera šel z odpoledního koncertu domů."
"Ještě jsem se rychle stavil u Marty," vyhrkl, protože viděl, že lhát nemá smysl.
"U Marty?" zopakovala podruhé. "A copak jsi dělal - s Martou?"
"Nic… Chtěl jsem se jen na něco zeptat a podívat se… na parte tety Gertrudy," napadla ho spásná lež. Na okamžik se mu zazdálo, jako by se Karolína, když uslyšela tetino jméno, malinko zarazila, ale nepřikládal tomu důležitost. Ty dvě se nikdy nesetkaly a ani on jí o tetě nikdy nevyprávěl.
Čekal tvrdou obžalobu a možná i demonstrativní odchod, ale ona se jen zamyslela a řekla pomalu:
"To je zvláštní, že takhle mrháš časem… Jezdíš až na Jižák, aby ses podíval na něčí parte… Jak že se ta teta jmenovala? Ale to je jedno… Vždyť si pořád stěžuješ, jak nic nestíháš a jak se sotva uživíš… Baví tě vůbec to učení?"
To byla vzhledem k okolnostem dost milosrdná změna tématu:
"Někdy mi leze na nervy, ale nic lepšího nemám. A po pravdě řečeno mě i po letech vcelku naplňuje," odpověděl. "A vyděláš si tím dost?"
"Dost… To je relativní pojem. Hodinová taxa ujde, ale úvazek není z největších. Ovšem nerad bych se nechal úplně zahltit. Stačí mi to tak akorát na nájem, na alimenty a na tu šílenou pojistku." "Na jakou pojistku?"
"Životní."
"Ty si platíš životní pojistku?"
"Ano. A dost mastnou. Na dva miliony."
"A proč?"
"Součást vypořádání při rozvodu. Marta si kromě tučných alimentů vymohla i to, že uzavřu takhle vysokou pojistku pro případ, že bych se náhodou nedožil plnoletosti svého mladšího syna. Pokud se jí dožiju, což předpokládám, dostanu ty peníze já - a pak si koupím malý byt a případný zbytek procestuju. Pokud ne, dostane plnění ona, respektive kluci, což ale vyjde nastejno - je to pro ni záruka pro případ, že bych natáhl brka, a ona by tak nedostávala ty svinsky vysoké alimenty. Dohadovali jsme to asi rok a nerad bych se k tomu vracel. Mimo jiné proto, že mi ji uzavřeli ,kámoši' ve firmě, kde jsem učil - a to tak, aby vydělali co nejvíc na provizích. A když jsem jim to podepsal, najednou už angličtinu ani kamarádství nepotřebovali."
Očekával spoustu dotazů, ale opět se rozhostilo zrádné ticho.
"A čím se vlastně živíš ty, lásko?" Použil jejího obvyklého oslovení, aby poněkud zneutralizoval otázku, kterou chtěl za poslední rok položit už mnohokrát, ale nikdy nenašel odvahu - a možná ani zájem.