Tichošlap - Sylva Lauerová - Kniha

Vstoupil a bezhlesně se sesunul do rohu. Schoulil se a začal plakat.
Jak si jen odpočinout v téhle jedovaté díře? Býval by okamžitě odešel, vrátil by se do podzemí, ale dnes k tomu už neměl sílu - tři dny, tři dlouhé dny se usilovně snažil vystopovat cokoliv, co by jej mohlo nasytit. Naléhavě hledal ve všech zákoutích, všech stanicích, ve vozech i na nástupištích. Nikde nic. Síla se z něj vytrácela, útlý pramínek energie každým dalším okamžikem mizející v nenávratnu byl zatím jen subtilním varováním, že by mohlo dojít k nejhoršímu. Vlastní nervozita rostla úměrně prohlubujícímu se zoufalství a pocit nespravedlnosti a bezmoci v něm rozhlodaly štěrbinu strachu. Nevydrží do Velikonoc, nevydrží. Potřebuje se nasytit, jinak nebude mít sílu k dalšímu úkolu.
Je starý a tak unavený…
Vzdechl.
Nachýlil se na bok a ještě před tím, než ulehl, vytáhl zpod kabátu list novinového papíru. Rozprostřel jej na zem a důkladně uhladil dlaní.
Do přítmí vystupovala tučná tištěná písmena. Ještě toto bylo nutné udělat.
Soustředěně a pomalu vytrhával z papíru jedno písmeno po druhém.
Pět písmen.
Pokládal je pečlivě vedle sebe do rohu. Zbytek novin zmačkal a strčil do kapsy. Písmena srovnal do řádku a uložil se ke spánku.