Nervy - Dick Francis - Audiokniha

Mladý žokej Rob Finn stojí na počátku dostihové kariéry, a tak – ale zároveň díky tomu, že snad nezná strach – dostává koně spíše problematické a papírově slabé než úspěšné. Když se mu však povede několik dostihů, naskytne se šance jezdit v jedné z nejlepších stájí v zemi. O to horší je potom pád a série porážek na koních, s nimiž ostatní jezdci vítězí. Na závodištích se o něm začne šuškat, že „ztratil srdce“, tedy že dostal strach. Skoro tomu začne věřit i on sám… Než si uvědomí, že to všechno nemůže být jen pouhá náhoda nebo jeho neschopnost. Zvlášť když ví, že není prvním, žokejem, jemuž se něco podobného stalo. Jenomže od podezření k důkazu je daleko a za každý krok se na cestě za pravdou draze platí. Citace z knižní obálky: Držel jsem se Axminsterových instrukcí do písmene, a když jsem se blížil k poslední překážce na jedné výši s dvěma dalšími soupeři, kopal jsem patami svého koně, co nejusilovněji jsem mohl. Kůň se vypjal a ve vzduchu předstihl ty dva, takže jsme doskočili o dvě délky před nimi. Zaslechl jsem, jak jim kopyta zavadila o překážky, a hanebně jsem doufal, že při doskoku na zem klopýtli, a tak ztratili drahocenný čas. Pravda, ten starý překážkář opravdu nedokázal zvýšit rychlost. Vyrovnal jsem ho a hnal ho přímo k cílovému sloupku, aniž jsem vůbec musel použít bičíku. Soustředil jsem se především na to, abych seděl nehybně a nerušil ho. Držel se statečně, a když jsme probíhali cílem, stále ještě vedl o půl délky. Byl to nádherný okamžik. „Dobrá práce,“ prohlásil Axminster věcně. Vítězové nebyli pro něj ničím mimořádným. Rozepnul jsem obřišník, sešoupl si sedlo přes paži a poplácal koně po šíji. Majitel zářil radostí. „Dobrá práce, dobrá práce,“ pochválil zároveň koně, Axminstera a mě. „Nikdy jsem, Jamesi, nevěřil, že to dokáže, i když jsem dal na vaši radu a vsadil na něho.“ Hodil jsem očkem po Axminsterovi. Ten na mě tázavě upřel svůj pronikavě modrý pohled. „Chcete tu práci?“ zeptal se mě. „Nastálo, jako Pipův zástupce?“ DICK FRANCIS (1920–2010) proslul jako jeden z nejlepších spisovatelů detektivních příběhů, kterým vtisknul osobitý ráz díky podrobné znalosti dostihového prostředí. Za druhé světové války bojoval jako pilot, později jako úspěšný žokej vyhrál přes 350 dostihů. Své životní zkušenosti vložil do čtyřiceti dvou románů, které mu zajistily nepřebernou řadu ocenění, ale především neutuchající obdiv čtenářů. Od roku 1962 vydával jednu knihu ročně, spisovatelskou činnost přerušil až v roce 2000 po smrti své ženy. Od roku 2006 začal znovu psát spolu s mladším synem Felixem. JAN NEDBAL (* 1990) je český divadelní a filmový herec. Narodil se v Děčíně. Po absolvování střední zdravotnické školy se přestěhoval do Prahy, kde vystudoval herectví na DAMU (Katedra alternativního a loutkového divadla). Po skončení studií odjel do Norska, tam působil v divadle Transiteatret-Bergen. Od roku 2018 se začal objevovat na televizních obrazovkách v seriálech či minisériích: Inspektor Max, Tátové na tahu, Lynč, Skvrna, Sestřičky, Modrý kód, Herec, Božena. V roce 2019 byl v angažmá plzeňského Divadla J.K. Tyla. Kromě toho se též jako host objevil ve hře Podivuhodný případ pana Holmese v Divadle Na zábradlí a ve hrách Plukovník Švec a Kouzelná země v Národním divadle. Jako hudebník se podílel na autorské inscenaci Tamura v divadle Alfréd ve dvoře. V roce 2021 a 2022 ztvárnil mladšího Jana Wericha (v alternaci s Vojtěchem Kotkem) v inscenaci Werich, na letní scéně Muzea Kampa. V roce 2022 měl premiéru film Poslední závod, kde ztvárnil vedlejší roli Josefa Feisteuera. V říjnu 2023 vstoupí do kin film Bratři, režiséra Tomáše Mašína, kde si zahrál jednu z hlavních rolí – Ctirada Mašína. Audiokniha: Dick Francis: Nervy | Překlad Tomáš Korbař | Čte Jan Nedbal | Režie, zvuk Daniel Tůma | Mix a mastering Ivan Mikota | Hudba Karpof Brothers | Natočeno ve studiu KARPOFON (AudioStory) | Grafiku CD podle knižní předlohy adaptovala Jana Rybová | Produkce AudioStory | Supervize Alena Brožová | Vydala Euromedia Group, a. s. – Témbr, v únoru 2024. Nahrávka vznikla dle knihy: Nerve © Dick Francis, 1964 | Translation © Tomáš Korbař – dědicové, c/o DILIA, 1972 | Obálku navrhl Robin Brichta | All rights reserved | Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, 2017.