Aramejský Otčenáš - Meditace na Ježíšova slova - Neil Douglas-Klotz - Kniha

Jaroslav Dušek: Směšné zázračné bytosti

     Jsme směšné bytosti. Z jednoho úhlu pohledu. A zázračné z druhého. Pachtíme se za poznáním a přitom zapomínáme, že ve svých tělech, v tkáních, v krvi a v kostech, ve všech buňkách těla neseme dávná poselství. Máme to všechno ještě před nosem, uvnitř sebe sama, je to stále k mání a my přesto dáváme přednost nekonečnému zkoumání a dobývání vnějšího světa. Podléháme lákadlům. Z radostného poselství se tak krok za krokem stává tajemství. Necháváme si tak snadno odvést pozornost od svého vnitřního pokladu, až vzniká mylný dojem, že si to snad zasloužíme. Pravím: nezasloužíme. Jsme tak jen ze záhadných důvodů od dětství vedeni. K dřímotě ve hmotě.

     A protože naše vnitřní bytost ze své povahy touží po probuzení, míváme občas zvláštní naléhavé sny, touhy a nápady, které se zhusta neslučují s naší vypěstovanou představou o sobě samých. To naše duše ve dne v noci zpívá. Její zpěv je jemný. K dobrému poslechu bývá zapotřebí se poněkud ztišit. Naladit se na ni. Po špičkách vstoupit do vnitřního chrámu a naslouchat.

     K takovému ladění může sloužit příhodná mantra či modlitba, která je schopna rozpustit všechna ta zaklínadla a smutky všedního dne. Která nastaví zrcadlo všem našim domnělým povinnostem. Ale kde ji hledat? Jak najít tu pravou?

     Zdědili jsme úžasné staré knihy, které ukrývají tajemná poselství a mohou se stát vodítkem pro vnitřní cestu. Lačně v nich pátráme po návodu. Ale jejich výklad bývá nesnadný. Protože už neznáme ten pravý jazyk, tu řeč, to původní znění. Máme zápis a často spíš překlad toho zápisu. Pokoušíme se ho nějak vyložit, ale zapomínáme či neumíme nechat jej zaznít. Před několika dny se mi dostala do rukou pozoruhodná knížečka badatele v oblasti náboženství a psychologie, pana Neila Douglase-Klotze. Jmenuje se Aramejský Otčenáš. Přeložil tuto známou modlitbu a další Ježíšovy promluvy přímo z aramejštiny, tedy z Ježíšova rodného jazyka. A v komentářích dokládá překvapivou mnohost osvobozujících významů, které původní texty nesou a které bývají v obvyklých jazykových převodech opomenuty, nepochopeny či dokonce zastřeny. Ukazuje hravost a vrstevnatost aramejštiny. Její energetickou mohoucnost.

     S úžasem v ní listuji. Pokud jste dočetli až sem, myslím, že je určena i vám.

Koktejl č. 10/2003?