Recenze: Lars Kepler

Je to horší než peklo, Lars Kepler ve svém novém kriminálním thrilleru PAVOUK roztáčí ďábelská kola.

Jako by chtěl proškrtat každou jednotlivou větu, aby příběh urychlil. Švédští manželé Ahndorilovi, (jejichž pseudonymem odkazuje na autora úspěšné trilogie Milénium Stiega Larssona a renesančního astronoma Johannese Keplera), se museli téměř v každém ze svých románů spokojit s odstavci, aby neporušili pravidla dělení textu.

Forsmark v řídce osídlené oblasti severně od Stockholmu. V dubu poblíž tohoto městečka najde policie jednu z obětí sériového vraha románu „Pavouk„.

Také v zatím poslední detektivce nazvané Pavouk, kterou v překladu Karolíny Kloučkové nedávno vydal Host, předvádí Kepler úsečné psaní s raketovým pohonem. Pavouk je už devátým kriminálním případem, jejž rozkrývá švédský detektiv finského původu Joona Linna. Komisař Národního operativního oddělení, který „vyřešil víc komplikovaných vražd než kdokoli jiný u policie v severní Evropě,“ připomíná Kepler hned v úvodu, aby nepochyboval ani čtenář, který se s protagonistou setkává poprvé. Od prvního linnovského románu Hypnotizér, jenž česky vyšel roku 2010, je Kepler návykový. Dokáže tak důmyslně proplétat souvislosti, vytvářet napětí a vyvolávat chvění i úlek, že mu nelze odolat. Závislost na Keplerovi se rychle rozvíjí a stává se trvalou. Čtenář by ale měl přijmout pravidla, že román není synonymem „velké“ literatury. Ale úroveň, na které Kepler hýbe příběhem a postavami, jak se mu zlíbí, někdy dokonce popírá fyzikální zákony. A střihem vše rozděluje do desítek kapitol. Pokud by byla tištěná nebo e-kniha televizní obrazovkou, režisér by ji rozdělil do více oken, kde se akce odehrává na různých místech současně. Třeba jako americká akční série 24 hodin. Lars Kepler si rád hraje se symboly. Devátý příběh detektiva Linny je tedy založen na devíti plánovaných a většinou dokončených vraždách. Epizodické postavy náhodně najdou oběti v jakémsi klaunském pavoučím kokonu, který je doslova vystaven na tajemných místech. Jsou to body, jejichž spojnice tvoří počáteční M. A tak začíná křestní jméno tvůrce celé té hrůzy, pohybující se hbitě a snad „po čtyřech… jako dravec“, usuzují detektivové ze stínu vraha zachyceného na policejní kameře. Tato místa může čtenář najít na mapě severního Stockholmu.

Nad Pavoukovým příběhem visí temný duch masového vraha Jurka Waltera, téměř neporazitelného zločince z minulých příběhů Jonaha Linny – Lazara a Písečného muže. Přestože Linna Waltera zabil, tento démonický muž zůstává v pavoukovi také jako inspirace, která „programoval“ své temné následovníky. I v duších inspektora Linny a jeho policejní partnerky Sagy Bauerové, velmi inteligentní mladé ženy, vládne temnota. I jejich duch byl ovlivněn Jurkem Walterem. Jen málokdo zůstane ve Pavoukovi normální a neovlivněný tím vším. Od vysoce postaveného anesteziologa, který se zabývá bizarními sexuálními praktikami, které zahrnují uspávání prostitutek, až po obyvatelku vzdáleného jógového centra, která téměř bezdůvodně sekerou sekne policistu do hlavy. Takto to funguje s Keplerem. Protože ve chvíli, kdy se příběh trochu zcivilizuje a neklade důraz na násilí, sex a trauma, stává se banálním. Pokud by například Linna svému partnerovi navrhl sňatek, i román z červené knihovny by se červenal závistí.

V románu Larse Keplera „Pavouk“ jsou momenty, které působí téměř komicky, zejména když Linna po deseti letech volá „svému příteli“ Nikitovi Karpinovi o radu. Karpin byl třicet let hlavním expertem sovětské KGB na sériové vrahy a po dlouhé přestávce se nedávno ve svých pětasedmdesáti letech stal šéfem bezpečnostní služby FSB. Nebylo by překvapivé, kdyby Kepler naprogramoval v Linnině telefonu také přímé linky do FBI nebo Vatikánu, pro případ, že by jich bylo zapotřebí.

Časová osa románu je však zvláštní, protože „Pavouk“ se odehrává v současnosti, ale KGB byla rozpuštěna v roce 1991. Kdyby byl Karpin třicet let expertem KGB, musel by do agentury vstoupit v roce 1961, kdy mu bylo asi čtrnáct let.

Ústřední trojici v románu spojují traumata z minulosti související se zlem, které se jich dotklo a někoho přivedlo do vězení nebo na psychiatrii. Například těsně před smrtí z Joonasovy ruky se mu Walter podíval do očí a zašeptal: „Teď si vyměníme duše – ty padneš dolů a já zůstanu tady.“ A tak se stalo, že se mu Walter podíval do očí. Joona tedy nad Jurkem zcela nezvítězil a trauma v něm i v dalších, kteří se s Walterem setkali, přetrvává.

„Pavouk“ je téměř nadpřirozeným soubojem dvou vyšších intelektů – vraha a vyšetřovatelů – a realismus v něm není na prvním místě. Některé momenty jsou až příliš neuvěřitelné, jak je pro Keplera typické, přestože se odehrávají v reálném, důvěrně známém, každodenním světě. Pozoruhodná je i Keplerova topografie, kdy popisuje nejen místa, kde se oběti nacházejí, ale i ulice a cesty, po nichž se Joona či Saga pohybují. „Pavouk“ je tak trochu turistickým průvodcem po Stockholmu a jeho okolí.

Nedávno (11/2022) vyšla v brněnském nakladatelství Host Keplerova povídka „Tvůj temný labyrint: Příběh sériového vraha“. Jde o jakýsi životopis Jurka Waltera, který svého tvůrce zřejmě posednul, protože mu vtiskli více ďábelskosti, než by se v pekle našlo. „Každý, kdo se s Jurkem Walterem utká v boji, musí počítat s tím, že přijde o všechno a pošpiní si duši. Kdo chce přežít jako ten, kým byl, má jedinou možnost – utéct a schovat se,“ stojí v popisu fiktivního zločince pocházejícího z tehdejšího sovětského Kazachstánu. Hrůzy, které páchal na ruské straně, z něj udělaly zrůdu, která své oběti pohřbívala zaživa…

Kromě románu Pavouk, najdete u nás i další tituly Larse Keplera

https://www.zalozka.cz/paganiniho-smlouva-13405

https://www.zalozka.cz/hypnotizer-14361

https://www.zalozka.cz/pisecny-muz-21020

https://www.zalozka.cz/svedkyne-ohne-21418

https://www.zalozka.cz/stalker-28177

https://www.zalozka.cz/playground-41726

https://www.zalozka.cz/lovec-kraliku-47727

https://www.zalozka.cz/lazar-70271

https://www.zalozka.cz/zrcadlovy-muz-88857

Téměř všechny tituly jsou potom i ke stažení jako Audioknihy:

https://www.zalozka.cz/audioknihy/pavouk-5042