Včera jsme se se ženou vrátili z Trentina a oba jsme se shodli, že jsou u nás lidé podráždění a nepříjemní a to jak v obchodě, na silnici i když s někým jednáte v práci. Když jsme si po návratu pustili zprávy, je to jen: Inflace, ceny energií, zvyšování daní, nedostatečné důchody… A přitom se tu lidé mají nejlépe, jak se kdy v těchto zemích kdy hmotně měli a v Trentinu je velká část obyvatel, kteří se mají hůře. Nechápu ten český sport v neustálém stěžování si a brblání…
Zpět do Itálie – potřebovali jsme „udat“ odměnu, kterou dal ženě její zaměstnavatel do cafeterie (systém podobný stravenkám – zaměstnavatel vám dává touto formou nějaké peníze, ze kterých se neplatí sociální a zdravotní a možná i daň z příjmu). Našli jsme si hotel s polopenzí v Trentinu – oblast okolo Trenta v severní Itálii. Ubytování lepší průměr, žádné designové předražené apartmány, ale ten přístup – neustálý úsměv, opravdu měli zájem vám tu vidličku přinést, opravdu, když jsme jim vyřizovali pozdrav z nedalekého vinařství, kde jsme byli na degustaci, byli rádi a usmívali se na celé kolo. Výborná kuchyně, museli jsme hodně zbrzdit náš Apetit z prvních 2 dní 🙂 a klasika večeře saláty a zelenina dle libosti, primi (těstoviny nebo polévka), secondi(hlavní jídlo) a dezert (ty jsme si už později nedopřávali protože si dát večer horké jablko zapečené v medu a listovém těstě je o velkém tukovém polštáři na břiše :-)) Snídaně s čerstvými domácími croissanty s citronovou kůrou a pudinkem není třeba komentovat. Opět připomenutí toho, že není káva, jako káva. Káva v Itálii je Espresso – stejně jako u nás ale to jejich je odhadem asi tak 5 čajových lžiček tekutiny a urazí vám její síla hlavu. U nás je to kolem 30-40 ml – to se jmenuje v Itálii Lungo – což je u nás něco kolem 100 ml a je to 1:1 espresso + voda. No a caffé americano v Itálii je objemově naše Lungo a Italové se šibalsky usmívají, jakouže to prasárnu s 100 až 150 mililitry tekutiny pijete 🙂 a něco tak hrozného jako jsou výmysly nadnárodních, většinou amerických, řetězců v podobě 0,4 nebo 0,5 l tekutiny podobné kávě třeba s perníkovou příchutí v Itálii nenajdete. To je tam určitě zakázáno zákonem 🙂 Více o kávě se můžete dozvědět zde: Manuál pro milovníka kávy – Jak si doma připravit tu nejlepší craft kávu – Jessica Easto, Andreas Willhoff nebo zde: Filtrovaná káva – Kompletní průvodce přípravou filtrované kávy – Petra Střelecká , no a teď zpět. Na cestu jsem se vybavil průvodci Dolomity Čas vyrazit – 40 pěších výletů a horských túr k salaším, chatám a na vrcholy a doma už jsem měl Itálie – Turistický průvodce, a začalo to opravdu skvěle.
Z ranní Prahy kde bylo 6 stupňů jsme přijeli k naší první zastávce – vinařství v městečku Lavis asi 20 km od Trenta. Slunečno, 25 stupňů. O víně někdy jindy (Víno – André Dominé), jen pro zajímavost, ještě asi 20 km severněji od Lavisu je vesnička Tramin – kolébka aromatické odrůdy Tramín, které na etiketách pěkně po Italsku říkají Gewürztraminer. Jenže, něco jiného je Lavis se svými cca 200 m nad mořem a něco jiného je Passo Rolle, které je 1970 metrů nad mořem. Ještě, že jsme si naplánovali tu kratší verzi procházky inzerované na 50 minut, ve sněhu to bylo 90 minut a docela jsme se zadýchali, ale je to impozantní a krásné, a stojí za to se tam někdy, ale tentokrát v létě (a ne na konci dubna) vrátit. A potom návštěva „jarní zahrady“ plné alpských květin a rododendronů ve výšce 1920 m.n.m. inzerovaná jako nenáročná procházka horskou loukou. Ano cca v červnu, protože silnice byla oprávněně uzavřena – protože ještě byla v mnoha úsecích plná sněhu. Auto jsme nechali dole u zákazu vjezdu a vydali se na 4,2 km dlouhou trasu k uzavřené chatě pěšky (více zde: Neočekávané panorama poblíž Malga Sass) převýšení 540 výškových metrů…ale stálo to za to. Inzerovaná procházka nešla bez sněžnic absolvovat – ale ono by nešlo ve sněhu ani ty květiny moc obdivovat. Nějaké květiny na nás ale nahoře počkaly a tak jsme i zde ulovili neopakovatelné zážitky.
Na Itálii nedám dopustit a opět dostála své pověsti kulturního a přírodního zázraku a perlička na závěr. V Segonzanu – vesnici, kde byl výše zmíněný hotel – naše působiště – se na několik týdnů v roce 1494 zastavil známý německý renesanční malíř Albrecht Dürer – více o renesanci třeba zde: Kultura renesance v Itálii – Jacob Burckhardt. Dokonce Segonzano zvěčnil na jednom obraze, včetně Pyramid – což je místní přírodní památka. Říkal jsem si, jak se tam ten Němec ocitl, je to dost stranou od hlavního tahu – dnešní dálnice – údolí řeky Adige, když jel studovat malířství do Benátek. Důvod je prostý, Adige byla rozlitá po celém údolí a nebylo možné údolím dále pokračovat a tak musel zabočit do Val di Cembra a navštívit tak Segonzano…
Komentáře