Italský karikaturista Igort (vlastním jménem Igor Tuveri) vyrůstal pod vlivem ruské hudby, kterou miloval jeho otec hudebník. Původně plánoval navštívit Ukrajinu, aby se zaměřil na ruského spisovatele Čechova a jeho domovy. Avšak „vše, co jsem viděl a slyšel, na mě mělo velmi silný vliv. Viděl jsem národ plný utrpení. Měl jsem pocit, že slyším bolest těch lidí,“ řekl v rozhovoru s autorem této recenze (Dějiny a současnost 4/2011). Jak dodal, velký šok zažil, když se vydal do Dněpropetrovské oblasti, kde následně strávil dva roky na cestách. Čechov šel stranou a autor se snažil pochopit, kde se vzal tak tvrdý život, chudoba, bezohlednost a otupění. Začal mluvit s lidmi a dozvěděl se strašné věci. Nakonec se staří lidé odvážili vyprávět o hladomoru, o svém životě v Sovětském svazu a o tehdejší neutěšené situaci. A Igort je nechal mluvit. Cestoval od severu k jihu Ukrajiny a snažil se tomu porozumět.
Dodnes jsou opakovány nesmysly, které šíří někteří historici, novináři, politici, vědci i obyčejní lidé, že Ukrajina a Rusko jsou nerozlučně spojeny či propojeny, Ukrajinci i Rusové jsou v podstatě jeden národ, jejich kultury a jazyky jsou si tak blízké, že nemá smysl zabývat se nějakou ukrajinštinou atd. S touto lží, kterou ruská propaganda šíří od dob prvního ruského (tehdy moskevského) státního útvaru, se Ukrajinci potýkají již po staletí. Snaží se ji vyvracet, a tak se ocitají v roli neustálých obhájců své existence, takže na nic jiného jim nezbývá mnoho prostoru. Takový boj je pochopitelně vyčerpávající a permanentní ničení, pronásledování a ponižování všeho neruského, především lidí, nejprve v carském Rusku, pak v SSSR a posléze v Ruské federaci, vede k paralýze jednotlivců i celé společnosti, která se kdysi na počátku 20. století vzbouřila a přes veškerou nepřízeň osudu založila vlastní stát (1918-1921).
Jak řekl Igort v roce 2011, chtěl vyprávět příběh z pohledu obyčejného člověka. Práci však bral velmi vážně. „Příběhy v knize jsou podány a založeny na svědectvích lidí, s nimiž jsem se setkal, na záznamech tajné policie NKVD a GPU…. Mám doma hory knih v různých jazycích. Setkával jsem se s historiky a sovětology, abych si s nimi promluvil o tom, co píšu.“ Jeho cílem bylo připomenout lidem hladomor a hrůzy, které stalinismus a komunismus přinesly. Jako málokterý západní člověk chce Igort svým uměním osvětlit temná zákoutí dějin a boje obyčejných lidí.
Komiksový sešit s názvem „Po stopách Anny Politkovské“ je kreslenou reportáží, která se snaží zachytit život ruské novinářky Anny Politkovské a její práci. Autor, Igort, se vydává na místa, kde Politkovská pracovala a snaží se pochopit její práci a důvody, proč byla brutálně zavražděna. Díky tomu je kniha plná silných příběhů o utrpení a zničených životech v Čečensku a Beslanu. Igortovy kresby jsou provedeny jemnými pastelovými barvami, které podtrhují citlivý a lidský přístup k tématu. Text knihy je prokládán úryvky z dokumentů, zákonů a portréty politiků. Jedinými barevnými vstupy jsou rozhovory s přítelkyní Anny Politkovské, Galinou Ackermanovou. Jemný font písma dokresluje dojem citlivosti a lidskosti, kterou kniha září. Tato kniha by mohla sloužit jako skvělý zdroj informací o Rusku, zejména pro středoškoláky, kteří by si zasloužili více lidského a chápavého přístupu ke komplexním tématům.
Recenze: Ukrajinské a Ruské sešity – Život a smrt pod sovětskou vládou – Igort
Komentáře